Jedeme do Drážďan

08.02.2018 07:15

A je to tady! Poprvé jedeme do zahraničí! Vlastně… není to poprvé. Poprvé jsme byli v Německu v rámci projektu Saul. Ale tentokrát jsme jeli poprvé sami. Takže je to zase poprvé. ;-)

Na zájezd jsme se těšili a tak vyrážíme brzy ráno. (No, až tak brzy to zas nebylo, ale zní to dobře.) Tedy: Je 7:15 hod., nakládáme věci do autobusu a krátce na to vyjíždíme. Ještě kontrola dokladů a může se jet. Cesta ubíhá rychle a bez problémů a tak nám až roaming na mobilu hlásí, že už nejsme ve své vlasti. Asi tak po hodince dorážíme k ceduli Dresden. Hurá, jsme tu. Vlastně nejsme. Projet Drážďanami je podobné jako projet Prahou. Po chvíli se blížíme  k prvnímu cíli, což naznačují zejména zužující se silnice. U domova pro seniory ucpeme jednu z cest, z čehož místní řidiči kupodivu nemají radost. Ale za chvilku už víme, kde parkovat, tak můžeme vyrazit za kulturou.

V domově pro seniory „Bürgerwiese“ se rozezpíváváme. A ejhle, první problém. Nefunguje pedál od kláves (který byl ještě večer předtím funkční). Čekáme na začátek vystoupení. Seznamujeme se s hlavním sbormistrem našeho hostitelského sboru, s panem G. Keucherem, který nám kolegiálně pedál půjčuje. V pauze vyzvídáme základní informace o škole i sboru a vyprávíme o Canzonettě a českém školství.

Koncert začíná. Zpíváme spoustu lidových. Největší úspěch samozřejmě zaznamenávají německé písně. Zpíváme ale i písně populární. Seniorům se vystoupení líbilo, což nás těší.  Personálu předáváme propagační materiály a vyrážíme do školy na oběd.

Přijíždíme do Evanglisches Kreuzgymnasium Dresden. Je to velký komplex budov, asi tak jako u nás mají univerzity. Před vstupem nás zaujme mimo jiné velké množství kol. Odkládáme si věci a přichází seznámení s  druhým sbormistrem a se sborem školy. Tvoří jej 40 studentů posledních dvou ročníků školy (tj. 11. a 12. ročníku). Opět předáváme propagační materiály naší školy i města Teplice. A už je tu oběd. Češi si poctivě berou celý příbor, ačkoliv se podává jen hlavní chod. Inu, je vidět, že výchova našich rodičů – polévka je grunt – je v nás poctivě zakořeněna. Ale oběd byl vynikající. Losos, nudle, zeleninová omáčka. Zdravě, chutně. Tak to má být. Po obědě pokračujeme zkouškou obou sborů. Projíždíme společné písně Ach, synku, synku (aneb oblíbená píseň tatíčka Masaryka zní také z úst německých studentů) a Horch, was kommt von draussen rein, která je pro změnu těžká pro české pusinky. Ale čtyři sloky jsme postupně zvládli, což nyní hrdě předvádíme.

Po krátké zkoušce se nás ujímá pan Lüders. Velmi dobrou češtinou nám vypráví o škole, kterou nám následně s šarmem a vtipem ukazuje. Obdivujeme tak útulnou knihovnu, obrovskou tělocvičnu i výzdobu školy. Vše se totiž připravuje na Noc umění, které budeme také součástí. Nad výtvory studentů žasneme. Opravdu skvělé práce! Náš program pokračuje. Po neskutečném počtu schodů nahoru i dolů (radši nepočítat…) se vydáváme do města. Hostitelé nám domluvili možnost zhlédnout generální zkoušku vyhlášeného chlapeckého sboru a drážďanské filharmonie. Prováděli Mozartovo Requiem. Starší ročníky vzpomínají na Dies irae, které jsme kdysi zpívali, mladší slyší skladbu možná poprvé („ještě jsme to nebrali“). Čas utíká a tak vyrážíme do mrazivého centra města. Pan Lüders nám vypráví o bombardování kostela za 2. světové války, o tradici zvonění kostelních zvonů, která tuto událost připomíná. Zastavujeme se i u průvodu kurfiřtů, který je kupodivu z dlaždic. Bohužel čas nelítostně přímo pádí a je už velká zima a tma, a tak naskakujeme do autobusu a vracíme se do školy.

Večer zpíváme na Noci umění. Sbor hostitelské školy zahajuje koncert, poté zpíváme obě společné písně, čímž si získáváme publikum. A pak už přichází naše chvíle. Diváci oceňují náš výkon potleskem a my si to užíváme. Ve foyer všechno krásně zní. Velký aplaus se ozve po německé lidové, kterou jsme tajně nacvičili. Poté uvádíme Dvořáka. A když dáme To ta Heľpa, obecenstvo na pomyslném potleskoměru přidává další decibely. Přes několik následujících titulů se dostáváme až na závěr – směsku od skupiny Queen. Vysoké b2 v Bohemian Rhapsody zní v plné síle, což nadšení diváci oceňují bouřlivým potleskem. A je tu konec. Jo, dali jsme to fakt pěkně a ještě jsme si to užili. Na závěr všichni společně zpíváme Dona nobis pacem.

Je po koncertě, odcházíme na večeři. Pizza byla skvělá. No a konečně je čas se trošku družit a tak si povídáme německy i anglicky, jak kdo umí. Závěr celého dne patří školnímu big bandu, jehož vystoupení si samozřejmě nenecháváme ujít. Vidíme bohužel jen část koncertu, protože už nás čeká cesta domů (a druhý den škola).

Zájezd v nás zanechal mnoho pozitivních zážitků. Drážďanské jsme pozvali do Teplic, tak se těšíme na další setkání. Děkujeme gymnáziu v Drážďanech za super den a prima program, za příjemné přijetí a vůbec prostě za všechno :-).

 

Foto zde.

 

Děkuji Canzonettě za skvělou reprezentaci Gymnázia Teplice i města Teplice a České republiky. Děkuji za spolupráci klavíristce Markétě Loskotové, za pomoc při organizaci Ivě Hornofové a za výborné tlumočení Barboře Bendové.

Květuše Martínková, sbormistryně

PS: Právě přijímáme do svých řad nováčky z řad studentů GT. Neváhejte a přijďte mezi nás. :-)